Založiť novú webovú stránku alebo e-shopChcem nový web

 

 

 

Milí priatelia!

Chcela by som sa takto verejne všetkým poďakovať za všetku pomoc, ochotu a zdielnosť počas Pútnického festivalu hudby, ktorý sa konal od 9.8 do 19.8 2012. Osobitne chcem poďakovať všetkým hudobníkom, ktorí účinkovali bez nároku na honorár a bola im preplácaná len cesta z ich bydliska na koncerty. Osobitne ďakujem organistke Marte Gáborovej za pomoc pri organizácii koncertu v Nevoľnom a všetku podporu, tiež aj za jej fascinujúcu organovú hru. Hanke Blochovej za celú nádhernú ideu, ktorú organizuje už viac rokov v Čechách a na Morave a jej priateľom hudobníkom Přemyslovi Vackovi a Marte Ibrahimovej. Všetkým členom Kvinterny za návrat do čias, keď viera prinášala ľuďom viac radosti ako dnes. Ďakujem aj Mirkovi Hanáčkovi za nádhernú hru na priečnej flaute. Dušanovi Śujanovi za krásnu lyrickú klavírnu hru. Tiež aj Juditke Kaššovicovej a Jurajovi Turtevovi za všetku podporu a láskavosť a za meditatívny zážitok počas ich účinkovania. Ďakujem i mojim žiačkam spevu Andrejke Halibožekovej, Dominike Piatrovej a Paule Turánekovej za ich cituplný a nežný spev.

Osobitne chcem poďakovať všetkým v miestach koncertov, ktorí nám akokoľvek pomohli. Najviac Zdenke Turánekovej za jej veľmi vrelé a srdečné prijatie a jej nádherné básne. Zdenka sa o nás nezištne postarala a jej úžasná propagácia zaplnila celý kostol ľuďmi. Tiež ďakujem ďalším ľuďom za pomoc v Hodruši Hámroch za poskytnutie Klubu dôchodcov, pani farárke Lenke Kusendovej za milé privítanie na Kopaniciach a v Hodruši a za Služby Božie v Hodruši. Tiež osobitne ďakujem pani starostke Ľubici Kukovej z obce Baďan, kde sme boli opäť veľmi vrelo prijatí a bolo o nás postarané. Mali sme aj veľmi srdečné privítanie všetkými veriacimi v evanjelickom kostole na Kopaniciach. V Kremnických Baniach nám veľmi pekne o všetkom porozprával novic Pavol Bizoň. Veľká moja vďaka patrí aj pani Terézii Rybárovej, ktorá zorganizovala a propagovala koncerty v Psiaroch a v Hronskom Beňadiku a sprevádzala nás po kostole. Tiež sa veľmi chcem poďakovať za milé prijatie pátra Andreja v Hronskom Beňadiku. Ako i všetkým farárom, ktorí otvorili brány kostolov, ktoré sú im pridelené.Zároveň som moc vďačná rodine Amra Khala u ktorých sme mohli počas koncertov v Banskej Štiavnici prespávať. Tiež i pani riaditeľke Irene Chovanovej v ZUŠ v Banskej Štiavnici, ktorá umožnila prespať pútnikom v budove školy.  Nesmiem zabudnúť na rodinu Repiských a Chmolových, ktorí ma nielen veľmi podporovali, ale aj pomohli odviesť pútnikov do Domu u Bielej ruže, keď už bola tma a ďalšia trasa by sa nezvládala. A samozrejme mnohým ďalším, ktorí mi čo i len trochu pomohli, aby som mohla túto púť plnú hudby s ich podporou zrealizovať.

 

Pútnici, ktorí sa zúčastnili pešieho putovania boli už skúsení a tiež niesli štafetu celej púte so srdečnosťou a pohodou.

 

Teším sa z celého podujatia, bola to pre mňa púť plná vrelých a láskavých stretnutí, nových priateľstiev a prehĺbenie sociálneho impulzu medzi ľuďmi.

Fotografie z púte budú čoskoro na webovej stránke www.spiritualneumenie.sk


 

Všetkých srdečne pozývam na púť v nasledovnom roku 2013, ktorý sa bude konať v pravdepodobnom termíne 8.8 – 18.8.2013


 

Perla Voberová

 

--------------------
Chvála (štiavnickému) putování
 
Vydáváme se do neznáma - do cizích krajin, za lidmi jiných zvyků i mravů…stáváme se poutníky.
 
Po několika dnech cesty se mysl vyprázdní a poutník žije tím, co potkává,
s tím, kdo jej provází.
 
Zažili jsme mnohočetné setkání…
 
Setkání s lidmi…
 
S těmi, co také putují, kteří se stejně jako já vydávají na cestu… Každý toto koná z jiných pohnutek,
jeho cíl je však většinou nehmotný - poznání, nevšední zážitek, usebrání, odpočinek, užít času v přírodě, 
ozvláštnit běh všedních dnů, ve kterých zaměstnání ponejvíc určuje chod dne. Zanecháváme doma každodenní jistoty, pohodlí, balíme si skromný raneček (asi 10kg ), však otevíráme se
hojnosti jiného druhu…Setkání s obyvateli, které naopak potkáváme v jejich všednodennosti. Avšak
i jim pouť všednost narušuje. Stejně jako pro poutníka pohodlné lůžko či podání chlebíčku stává se
svátkem i jejich poskytnutí narušuje běžný chod dne tomu, kdo nocleh, pohodlí či občerstvení daruje
a činí jej výjimečným, svátečním. A tak jsme během štiavnické pouti zažili svátek téměř každodenně,
na všech místech našich zastavení a koncertů…mátový čaj v Hodruši, pálenka na Kopanicích…střecha
nad hlavou každý večer.
 
Setkání s přírodou…
 
Osobně velice rychle podléhám kouzlu sopečných homolí a prosluněných pastvin, které se střídají
v horském rytmu. Prožili jsme na těchto teplých pastvinách krásné a liduprázdné chvíle, zahleděni do
dálav i korun starých dubů, lip, jasanů či buků… očekávajíce zjevení, které popisuje Miloslav Nevrlý,
když čtenáři maluje obrázek Štiavnických vrchů…: „Třeba i tobě se podaří přijít na ono čarovné
místo, kde podle prastaré štiavnické pověsti spatřil dávný pastýř dvě ještěrky, které lidem zjevily
nesmírné bohatství hor: jedna se leskla stříbrně a druhá zářila zlatým leskem.“ Přestože ještěrky
jsme nezahlédli, ledaže zelené , chvíle tichého usebrání ve spojení s duchem stvoření obdařily nás
štědře, ať už v podobě vnuknutí, vnitřního klidu, inspirace, modlitby…
 
Setkání s uměním…
 
Stalo se téměř rituálem, když nás každý podvečer Perla vítala na prahu kostelíka či chrámu a v
úvodním slovu neopomněla zmínit, že koncert je mimo jiné i „za odmenu pro naše pútničky.“
Vzápětí nás vlastnohlasně odměnila nebo nechala odměnit jinými hudebníky. Mariánské písně,
staré poutnické a truvérské písně z krajů hispánských, ale také české barokní písně, koncerty
starých mistrů pro varhany a příčnou flétnu… chvíle koncertů uzavíraly den a naplňovaly ho dalším
(mimosmyslovým) zážitkem. Tělo jsme nechávali odpočinout, myšlenky a dojmy odeplout, tentokrát
zahleděni do věčnosti...
 
Z nespočetného množství oduševnělých chrámových prostor nejčastěji vzpomínám na gotickou
madonu z chrámu sv. Kataríny v Banské Štiavnici. Dobrotivý a láskyplný výraz tváře přesahující její
náruč zaplněnou malým Ježíškem. Nemohu též nezmínit setkání s banskoštiavnickou kalvárií – stejně
úctyhodné dílo předků i snažení současníků, kteří toto místo obnovují. Klobouk smekněte a otevřete
srdce tomuto místu .
 
Setkání sama se sebou a s…
 
Neznámo a nevšednost přináší výzvy, nové, neznámé situace vyžadují naši bdělost, naše reakce.
Nastavují zrcadlo. Sebepoznání. Nebylo to na štiavnické pouti, kdy naše kamarádka Alenka byla
obdařena následujícím poznáním, ale byla to štiavnická pouť, kde s námi své poznání sdílela a
obohatila nás – vyprávěla nám příběh, který zažila během jiné své pouti. Jednoho dne chtěla se na
své cestě modlit, ale došla jí slova. Krása, vděčnost, živost toho, co ji obklopovalo, náhle nešlo vyjádřit
myšlenkou, natož hlasem. Jen jakési teplé chvění, ševelení cítila v hrudi. Zalekla se toho, co se děje
s jejím jazykem, myslí i duší…a po návratu z cest se svěřila svému příteli, františkánskému mnichu.
Znal tento stav a ubezpečil ji, že právě takto modlí se lidé, kteří se modlí srdcem… I v jejím zrcadle
jsme se mohli vidět a setkat se sami se sebou nebo s...
 
Za to všechno a ještě za mnohem více děkujeme
 
Jolana Stanová
 
A k tomu priložené slová Antona Pižurného:
 
Opatrované slová
 
Keď kráčaš cestou peknou, nenáhli sa.
 
Zastav sa pri každom obnaženom koreni,
 
svoj zrak opri o makkú velebnost tyrkysových svahov,
 
preťatých žilami něviditělných chodníkov a zurčiacich ladových tepien,
 
so stopami smadu a čistými myšlienkami. Kráčaj pomaly a do svojích plúc mocne
 
nasávaj stále nový život zeleného listia a omamnú, sladkú voňu schnúcích býl´
 
neskorého léta.
 
Je dobré, ak pálenie tvojích chodidiel nedá pokoja cestě, ktorá može byt cielom.
 
Cielom rovnako konečným, ako aj večným začiatkom. Na tejto cestě
 
nikdy nejdeš sám, na tejto cestě kráčate mnohí, táto cesta presne vie,
 
že naše nohy hodujú spoločne v dotyku s našou matkou, táto cesta
 
sa klukatí pod láskavým pohladom nášho otca.
 
Nevzdoruj únave! Poddaj sa jej, veď okolo teba plynie večnosť.
 
Poddaj sa jej, veď vďaka nej sa na chvílu zastavíš a možeš vidieť to,
 
čo ti inokedy márnomyselne uniká do cudzej krajiny zabudnutia.
 
Cestou na vrchol nes v sebe slová, ktoré opatruj, skúmaj srdcom,
 
obal do duší tých pred nami a vynes ich nahor, vynes na vrchol tento poklad,
 
hoci by si ich mal odovzdať s ostatním výdychom.
 
Tie slová sú láska, vlasť, rodina …
 
Keď sa ponoríš do výšky pod sebou, nezabudni pozrieť ešte vyššie:
 
nad tebou vo večnosti sú všetci tvoji blízkí, tam v modrozlatom oceáne
 
v teplých bielych dlaniach na každého čaká nádhera splynutia.
 
Za slzy sa nehanbi: sú to predsa kvapky toho mora.
 
Dosiahol si ciel. Tak možeš znova začať.
 
Anton PIŽURNÝ, 28.marec 2005
 
 -----------------------
 
 
Veronika Tadialová
 
Výkrik pútnický
 
Tak by som chcela kričať:
 
Ľúbim Ťa!
 
Aby si o tom vedel.
 
Aby... lastovičie krídla niesli
 
Túto pieseň nad oblak.
 
Tak by som chcela objať Ťa...
 
A prijať tak, ako len môžem,
 
Potichu, v dlani,
 
V srdci našich baní...niesť von, len
 
Bo viem, že slnko hladí ma po tvári.
 
A v našom chotári
 
Snáď niet viac šťastia ako v srdci mojom.
 
Keď po ceste úzkej kráčam
 
A stopy sú o
 
O tieni Tvojom.
 
Ľúbim Ťa zľahka, bo ľúbosť je krehlá.
 
Ľúbim Ťa a už to vie zem táto,
 
Či vzduch , či hviezda,
 
Čo na oblohe skrehla.
 
 
 
 
 
 
------------------
 
 
 
 
 
 
Faunovo popoludnie v Nevoľnom alebo – pútnické zastaveníčko
 
Keď dych dýcha,
 
Zlomí sa vo mne všetky pýcha.
 
Keď Ťa stretnem, slnko sa rozžiari.
 
Si mojou vodou v pohári.
 
Si motýľ, ktorý lezie v dlani,
 
Si úsmev, ktorý deň po dni
 
Čakám.
 
A Tvoj hlas?
 
Upokojí ma zas , ukojí...
 
Počkám, kým duša sa zahojí.
 
Ďakujem, že ma liečiš.
 
I keď o tom nikdy nebudeš vedieť,
 
Nevadí, že sme iní.
 
Aj tak zotieraš tónmi viny.
 
 
 
 
------------------
 
Lis(z)tovanie
 
 
Po stopách stromov
 
Kroky sa strácajú.
 
Jeseň vraj príde dakam.
 
V šušťavej zemi
 
Odkaz ide, že kdesi-
 
Voľakde Ťa čakám.
 
Kde si?
 
Čas je pomýjivý,
 
V sekunde žije večnosťou.
 
A občas hľadá ju.
 
Modlitba potme
 
Odchádza do snov,
 
Do malinkých obrázkov.
 
A ráno začne
 
Krokmi.
 
Putovaním.
 
Vo svetle Krista,
 
Za ním.

 

TOPlist